• Co vás vedlo k tomu, že jste se začal po řadě hraných filmových projektů věnovat animaci? Smrtelné historky už běží v kinech a ve vývoji máte Lichožrouty…

V obou případech jsem byl osloven tvůrci filmu, abych se dané látky ujal. Nešlo tedy o producentský kalkul. Pole hraného filmu neopouštím a intenzivně pracuji na nových filmech.

  • Přesahem do animace ani nezamýšlíte vyplnit nějaké prázdné místo na trhu?

Nezamýšlím a ani nevím, jestli tady takové prázdné místo je.

  • Vnímáte, že animovanému filmu v našich podmínkách něco schází?

Upozornil bych snad jedině na podfinancovanost oboru. Věřím, že se ale díky situaci ve Státním fondu kinematografie blýská animovanému filmu na lepší časy. Co se týká talentovaných tvůrců, tak s těmi podle mě problém není. Jan Bubeníček je tomu ve Smrtelných historkách, věřím, jasným důkazem.

  • Jaké rozdíly vidíte ve výrobě hraného a animovaného filmu?

Zásadní rozdíl nacházím v tom, jak dlouho animovaný film vzniká. V hraném filmu vidíte za každou fází kus hotové práce, což je velmi povzbuzující a táhne vás to dopředu. Naopak u animovaného filmu jsem měl pocit, že je ta práce nekonečná. Vyžaduje úplně jinou trpělivost a jiné psychické nastavení. Dále jsem se těšil, že v případě animovaného filmu ubude péče o herce. Pak ale nastala chvíle namlouvání komentářů a bylo to tady…

  • Byli při výrobě filmu zaměstnáni studenti animace?

Většina animací a triků vznikala na velice nákladných počítačích a softwarech, kde je každá hodina drahá a vyžaduje tudíž špičkový, zaškolený tým.

  • Jak se podařilo film zafinancovat?

To bylo dost složité, protože krátkometrážní film Antonio Cacto se začal vyrábět v jiné produkci. Ve dvou třetinách práce ale nastal problém, protože povídka zůstala rozpracovaná a bez financí na dokončení. Dofinancovat pouze jeden krátkometrážní tvar už nebylo možné a dospěli jsme proto k tomu, že vytvoříme tvar povídkový, celovečerní. Ten se navíc lépe exploatuje a má také lepší vyhlídky, že se část peněz z kinodistribuce vrátí. Formát Smrtelných historek nám také umožňuje exploatovat jednotlivé povídky i samostatně. Při distribuci a prodeji filmu do zahraničí budeme televizím nabízet film jako celek, ale také odděleně. Stejně tak to uděláme se světovými festivaly, z nichž mnohé se specializují pouze na krátkometrážní filmy.

  •  Máte už v tuto chvíli některé festivaly potvrzené?

Pouze domácí Anifilm.

  • V jaké výši se pohyboval celkový rozpočet filmu Smrtelné historky?

Těžko říct, kolik film opravdu stál, protože se nám podařilo získat koproducenty: Českou televizi, slovenský PubRes, který nám společně s RTVS (Rozhlas a televízia Slovenska) pomohl s natočením povídky Velkej chlap, dále nám pomohla podpora Slovenského audiovizuálného fondu, HBO, které si předkoupilo vysílací práva, a dále jsou to postprodukční obrazové studio RUR a zvukové studio Sound Square, která se podílela na výrobě a postprodukci jako koproducenti za minimální peníze. No a pak naše společnost, která do celého projektu vložila vlastní kapitál, sehnala podporu Fondu kinematografie a film vyráběla bez fee i vlastních honorářů. Film tedy vznikal opravdu na koleni, hluboko pod skutečnou cenou.

  • Jaké další plány máte v oblasti animovaného filmu?

Jak už jste zmiňovala, ve výrobě máme celovečerní rodinný film Lichožrouti. Ten má velký komerční potenciál a v jeho případě bude proto distribuce vypadat úplně jinak než u Smrtelných historek, které jsou cíleny především do klubů a jednosálových kin. U Lichožroutů se jedná o mainstreamovou distribuci. Film poběží v multiplexech a stát za ním bude velká kampaň.